Česky
Slovensky
Blog
Poslední články
První článek z plánovaného cyklu reálných příběhů o nošení miminek a dětí. Jak jsem se k nošení dostala já? V čem jsem děti nosila? Jak do toho zapadá vznik nošenídětí.cz?
Má nosící historie
příběh první
Je to už dávno. Vlastně je to už víc jak 7 let. Bylo mi 22, kulatilo se mi břicho a já vlastně vůbec nevěděla co mě čeká a v jádru mi to bylo i nějak jedno. Však se prostě uvidí, taky jsem byla kdysi mimino a taky si se mnou mamka nějak poradila :) Bylo jasné, že bych měla miminku zajistit nějakou postýlku, plínky, nejspíš i nějaké oblečení... A protože jsem mezi svými vrstevnicemi byla první těhotná, nezbylo než hledat info na internetu. Objevila jsem Ameriku v podobě původního emimina a rodiny.cz a s tím i nenápadné zmínky o nošení v šátku. Ne že by to se mnou nějak výrazně pohnulo - do té doby jsem malé děti nějak nevnímala a tudíž bych si nejspíš nevšimla někoho nosícího, ani kdyby do mě vrazil :) Ale přidala jsem šátek na pomyslný seznam věcí, co bych tak asi mohla potřebovat. Projela jsem tehdejší skromnou nabídku šátků v e-shopech a usoudila jsem, že když nevím, jestli se to vůbec bude hodit, můžu si jeden ušít doma. Z kanafasu. Však se kupa kanafasových prodává, tak je to přeci fuk...
Syn se vyloupnul na svět a já byla plně ponořená do svých depresivních chmur prvorodičky šestinedělky a nezajímalo mě nic než přebalování, kojení a noční vstávání. Že je Pepi úžasně nenáročné miminko jsem si všimla až kolem jeho 3 měsíců, kdy jsem definitivně opustila ideu kojení a mračna trápení s věčným odsáváním se rozestoupily :) A já se začala nudit a vymýšlet co bych tak s ním mohla... A vytáhla jsem ze skříně můj první kanafasový šátek. Našla jsem si pár kreslených návodů a začala jsem cvičit. Kříž s kapsou uvnitř, kříž s kapsou uvnitř, kříž s kapsou uvnitř... Po několika pokusech bylo jasné, že to máme správně, že je to sranda, mít Pepiho takhle u sebe, ten pocit znovu nabyté svobody a lehkosti, takový kontrast prosti měsícům předtím! Ale extra pohodlné to teda není. Jak to sakryš ty nosnice dělají, že v tom vydrží dýl jak 15 minut? Však to všude dře, táhne, dýchat se v tom skoro nedá... A já začala vybírat svůj první opravdový šátek, protože ani pár pokusů s nejmodernější klokankou, kterou jsme dostali darem, se jaksi neosvědčilo. Hledala jsem hledala vybírala, přebírala, našla jsem šátkovací diskuzní vlákno na rodině a tam několik nosnic, které neustále dokola všem příchozím a tázajícím se opakovaly, že to opravdu jde, že ten kanafas stojí za houby a dodávaly všem odvahu k tomu být jiný :)
Můj první opravdový šátek byl nakonec brazilský. Přišel a já byla zklamaná. Tohle že má být pořádný šátek? Nějak luxusně tedy nevypadal... A navázala jsem a bylo vyhráno. Nebyla jsem tehdy zdaleka nosnice na 100%, Pepi byl samostatné spokojené dítě, takže jsem doma nosila, když jsem se potřebovala víc přemísťovat a mít ho u sebe, prádlo, přenášení věcí z dolního patra nahoru, na zahradu... Nějakou dobu mi taky trvalo, než jsem se odvážila ven. Vždycky sedá myš využívající výhody davu a teď tohle. Červený pruhovaný šátek a velmi objemné břicho s jednou hlavou navíc opravdu nešlo jen tak zamaskovat. Ale šlo to. Zjistila jsem, že lidi sice koukají a viditelně přemýšlí co to jako, ale když přišlo na věc, komentáře byly veskrze pozitivní. Takže jsem šátek brala když jsme jeli do města, brala jsem ho k našim místo kočárku, brala jsem ho na výlety do přírody a kamkoliv jinam, když jsme se nechtěli táhnout s kočárkem.
 |  |  |  |  |
Výběr šátku a prozkoumávání šátkování se zrovna trefilo do období, když jsem vymýšlela, co na mateřské podniknout. Oslovila jsem těch několik prodejců šátků u nás, vytvořila úplně jednoduché html stránky, shromáždila jsem si tu od každé značky jeden šátek a jezdila je co týden ukazovat dalším zájemkyním do města. Šátkování začalo mít i jiný rozměr a hlavně jsem se díky tomu dostala i k dalším a mnohem lepším šátkům. Storchenwiege, Vatanai, Didymos, Girasoly, Amazonas... Mohla jsem si hrát, zkoušet najít ten nejnosnější šátek, protože Pepi byl vždycky velké dítě, v roce a půl měl 16 kilo a to opravdu nebylo málo. Nasávala jsem dál zkušenosti nosnic na rodině (jestli čtete, dravím a děkuji!) a předávala je dál už tady na NošeníDětí.cz. Objeveno bylo Ergo, objeveny byly i elastické šátky, takže jsem měla vše připravené na nošení druhého miminka, které se chystalo přijít na svět.
A ještě že tak. Věruška byla jiná než Pepi. Komandovala mě už v porodnici, jasné příkazy dávala i doma a brzo nebylo pochyb o tom, jak si život s námi představuje. Chtěla být u mě. Ideálně nonstop :) Jako kdybych to přivolala, Věruška byla učebnicový příklad mláděte nošence. Napila se, přebalila jsem jí, na dece s hračkami vydržela nanejvýš 5 minut a začala ječet. A to ječení přestalo, jakmile jsem jí vzala do náruče. Nechtělo se mi. Byla jsem líná a vzpomínala jsem na doby, kdy starší po přebalení usnul v postýlce. Věruš spala přes den jen v šátku, později jsem se jí naučila uspávat i v hacce. Takže pro mě nastalo druhé nosičské období, tentokrát mnohem intenzivnější a taky sebevědomější. Kočárek po několika málo projížďkách zůstal napořád uskladněný v garáži, nosili jsme doma, venku, ve školce, kdekoliv. Nosil tatínek, babička i dědeček. Nosilo se zkrátka stále :) Se šátky elastickými, s pevnými, s ringslingy, s MeiTai i s ergonomickými nosítky. Snad jedině krosna a klokanka zůstaly tentokrát mimo zájem...
 |  |  |  |  |
Sedím tu a staršímu nošenci je už skoro 7, mladší nošenkyni jsou 4 roky. Už se nenosí. V šátků a nosítku vůbec. Možná, že v létě ještě nosítko oprášíme a jako zálohu si ho na výlet vezmeme, ale už nějak nepočítám s tím, že by se využilo. Něco se končí, něco nového se začíná. Miminko je očekáváno v rodině mého bratra. První. Sbírka šátků a nosítek je připravená k zapůjčení. Uvidíme, jestli bude potřeba... :)
VěrKa
Podobné články
Přidejte komentář
Buďte první, kdo okomentuje "Má nosící historie - 1"
Pole označené hvězdičkou jsou povinná. *