Mgr. Eva Bílková: Nošení dětí na těle

Blog

Poslední články

Nošení dětí na těle za pomoci nejrůznějších druhů nosítek se v posledních letech stalo téměř fenoménem. Odborná ani laická veřejnost není jednotná v tom, zda jde o záležitost hodnou chvály či spíš kritiky. Čtěte dále...

UZLÍČKOVO ZDRAVÍ
článek v originální podobě kde stažení ve formátu .pdf zde.

Mgr. Iva Bílková, fyzioterapeut

NOŠENÍ DĚTÍ NA TĚLE

Zjišťovali jsme pozitiva i negativa tohoto fenoménu

Nošení dětí na těle za pomoci nejrůznějších druhů nosítek se v posledních letech stalo téměř fenoménem. Odborná ani laická veřejnost není jednotná v tom, zda jde o záležitost hodnou chvály či spíš kritiky. Z obou pólů zaznívají nejrůznější názory. Vliv nošením dětí na těle zajímá i vědce. Zabývá se jím například fyzioterapie, prenatální psychologie či neurologie. Navzdory občasným kritickým hlasům však bylo prokázáno, že nošení dětí v šátcích, baby-vacích apod. napomáhá vývoji učení, získávání zkušeností, orientace nebo vývoji vlastního ega.

JAKÉ JSOU VÝHODY
NOŠENÍ DĚTÍ NA TĚLE?

. Rychlejší adaptace
Z neurologického pohledu usnadňuje nošení novorozenců v nosítku adaptaci novorozence na nové - cizí prostředí. Mezi širokou veřejností je známo, že dítě slyší dech a srdeční ozvy matky obdobně, jako je slýchalo před narozením. Cítí vůni specifickou pro matku. Pohyby, které matka vykonává při chůzi, jsou obdobné pohybům, které na dítě působily v době, kdy ještě bylo v pánvi matky.

. Dokonalá imitace mámina bříška
Těsnost nosítka imituje těsnost a omezený prostor dělohy a skrčená poloha dítěte v něm je obdobná poloze dítěte v děloze.

. Ochrana před chladem
Dítě je, a to je výhodou hlavně v chladnějších obdobích, zahříváno matkou a zároveň vdechuje, (v tomto případě) v šátku či baby-vaku, předehřátý vzduch. Proto není problém, pokud se budete chtít dostat ven s novorozencem i za mrazivého počasí.

. Rychlejší motorický a citový vývoj
Kojenci, kteří jsou nošeni v šátku, ať na boku, na břichu nebo na zádech, se vyvíjejí
dle Dr. Ernsta Kipharda z univerzity ve Frankfurtu nad Mohanem lépe, než děti, které největší část dne tráví v postýlce. To platí jak pro motorický, tak pro poznávací a citový vývoj.

. Dokonalý rozhled
K rozvoji učení dítěte, jeho zkušeností a orientace, přispívá možnost rozhledu. Oči dítěte nošeného v nosítku vidí více z okolního prostředí. Intenzivní fyzický a zrakový kontakt s matkou přispívá k vývoji citových vazeb, emocionální a nervové rovnováhy. Matka je stále v zorném poli dítěte, nic mu neomezuje obzor. Je tedy možné usuzovat, že nošení přispívá též k rozvoji inteligence dítěte.

NOŠENÉ DĚTI MÉNĚ PLÁČOU
Pozorování ve studijních pracích týmu Dr. Urse A. Hunzikera z dětské univerzitní nemocnice v Montrealu z let 1986 a 1988 ukazují, že kojenci, kteří byli alespoň 4 hodiny denně nošeni ve vzpřímené poloze, od třetího týdne života méně plakali než děti z kontrolní skupiny. Navíc vykazovali delší fáze bdění ve spokojené náladě. To všechno znamená výhodu pro vývoj dítěte. Také z kultur, kde jsou děti přednostně nošeny, je známo, že kojenci jsou klidnější a méně často pláčou.

JAK NAPOMÁHÁ NOŠENÍ
DĚTÍ JEJICH VÝVOJI?

Nošení dítěte v těsném nosítku napomáhá správnému rozvoji:

- sání
- dýchání
- motoriky

Toto vzniká na principu stimulace exteroreceptorů (receptory v kůži), proprioreceptorů (receptory ve šlachách, vazech, kloubech) a vestibulárního aparátu (rovnovážný aparát), jež vedou informace do podkorových center mozku zodpovědných za řízení motoriky (hybnosti). Každá změna těžiště vede k odpovídající reflexní aktivitě svalů (posturální reaktibilita). Nošené děti vykazují mnohem lepší motorický vývoj a je zbytečná obava některých rodičů, že se nenaučí správně lézt či chodit.

CO VYVOLÁVÁ U KOJENCŮ
PORUCHY CHOVÁNÍ?

Novorozenec má vrozenou potřebu přizpůsobit se svému novému prostředí. Pokud necháme toto přizpůsobení pouze na něm, bez stálé přítomnosti matky, může si vytvořit chybné vzorce chování:

- chronická podrážděnost
- nervózní a protestující pláč
- trhavé pohyby
- monotónní pohupování
- tlučení hlavičkou o zeď
- ustrašené cucání palce
- nepravidelné dýchání
- přerušovaný spánek aj.

Takovýto kojenec, který je přinucen sám hledat uklidnění a zapojení se, ztrácí spoustu důležité energie, kterou by mohl využít na růst a vývoj. Miminka by neměla zůstávat osamocena, i když je tento model ještě stále podporován některými rodičovskými "rádci". Výzkumy zabývající se chováním dětí opakovaně potvrzují hlubší a častější strachy dítěte spolu s poruchami chování dítěte u tohoto stylu "odděleného" rodičovství.

JAKÉ DĚTI MOHOU BÝT
TAKÉ NOŠENY NA TĚLE?

* Děti s neurologickými vadami (dětská mozková obrna s hypertonickou či hypotonickou formou, Dawnův syndrom, autismus aj.)

* Děti s ortopedickými vadami (luxace, tj. vykloubení kyčelních kloubů či nerovnoměrný vývoj kyčelních kloubů)

* Děti s poruchami trávicího traktu aj.

* Předčasně narozené děti
V poslední době se začíná využívat nošení dětí i u předčasně narozených dětí. Namísto inkubátoru je jim nabídnuto 24 hodinové nošení přímo na těle matky (tzv. klokankování). Nošené děti přibírají na váze rychleji než děti z inkubátorů a na minimum je u nich snížena možnost náhlé zástavy dýchání. Bohužel tato praxe je spíše prováděna v cizině a naši lékaři se přiklánějí starým osvědčeným metodám.

* Handicapované děti
Stálá stimulace nošených dětí velice prospívá i handicapovaným dětem. Dítě během nošení prochází nenásilnou formou rehabilitačním cvičením. Někdy jsou matky s novorozenci propouštěny do domácí péče a na oddělení neonatologie dochází denně na kontroly.

LUXACE KYČELNÍCH KLOUBŮ
Je známo, že u přírodních národů se luxace kyčelních kloubů téměř nevyskytuje. Při již existující luxaci obvykle používáme terapii s abdukčními kalhotkami, nebo širokým zakládáním plének, která může být nošením dítěte v šátku optimálně podporována.

MŮŽE NOŠENÍ DĚTÍ V NOSÍTKU
ZABRÁNIT POPORODNÍM DEPRESÍM?

Matka (částečně i otec) má vrozený instinkt chování vůči svému potomku - touha zvedat své dítě, chovat, kojit, jednoduše být neustále se svým miminkem. K ní patří i mateřská intuice, kterou některé matky mají velmi silnou, jiné jsou naprosto nejisté. Závisí to na množství "mateřských" hormonů - zejména prolaktinu a oxytocitu. Čím vyšší hladinu těchto hormonů žena má, tím více je schopna mateřského chování, které zpětně udržuje dostatečnou hladinu příslušných hormonů. Tyto hormony však v krvi působí pouze okolo 20-ti minut. Má-li být zachováno jejich potřebné množství, potřebují být každých dvacet minut stimulovány. Pokud žena miminko nosí, je tento požadavek dokonale splněn.
Neustálý kontakt matka-dítě, časté kojení a dotyky udržuje tento biologický systém v aktivitě. Je to pravděpodobně i jeden z důvodu, proč se poporodní deprese téměř vůbec nevyskytují u tohoto stylu rodičovství. I v případech, kdy se vztah matka-miminko začne vytvářet později (poporodní odloučení), nebo se matce nerozbíhá tvorba mateřských hormonů dostatečně rychle, je nošení velikou pomocí.

MÝTY O NEGATIVECH
NOŠENÍ DĚTÍ

1. Poškození páteře
Nejčastějším argumentem proti nošení kojenců je obava, že se tak poškodí páteř dítěte. Podle Reginy Hilsbergové, autorky knihy "Körpergefühl" však proti tomuto argumentu svědčí i některé zkušenosti, s nimiž se denně sekáváme. Velká část lidí, kteří dnes sedí s poškozenými zády u ortopedů, leželi s velkou pravděpodobností jako miminka, jak se slušelo a patřilo, na zádech. A všechny Afričanky, které se zvednutou hlavou nosí své děti na zádech, strávily samy své dětství na zádech své matky.

2. Trvalé ohnutí kostí
Mnoho lidí se zhrozí při pohledu na kulatá zádíčka dítěte, které je neseno v šátku. Kdyby takhle seděl dospělý, měl by skutečně potíže s páteří. Ale tak, jako není třeba křivé nožičky dítěte narovnávat, aby rovně rostly, není třeba narovnávat jeho zádíčka, která byla ohnutá po celou dobu v děloze, dříve, než se budou sama napřimovat. Názor, že díky nošení by se záda dítěte nebo jiné kosti mohly "ohnout" nebo "znetvořit" je dnes dávno překonaný.
Je ale třeba předejít tomu, aby se obratle dítěte stlačovaly - právě tomu však dokáže správný pevně uvázaný šátek na nošení zabránit, neboť dítě podpírá. Navíc nožičky dítěte, které sedí v šátku dospělému na boku či na hrudníku čelem k tváři dospělého, jsou anatomicky přesně v pozici, která je optimální pro zdravý vývoj kyčlí.

ŠÁTEK NEBO KOČÁREK?
Tento článek rozhodně neslouží k tomu, aby všechny maminky nutil k nošení dětí výhradě na těle. Nosítka jsou variantou, kterou můžete zvolit, je-li vám i miminku příjemná. Zatímco jednomu miminku bude nošení v nosítku příjemné a bude v něm usínat bez sebemenších problémů, jinému se možná bude mnohem více líbit v kočárku, kde bude mít svůj vlastní volný prostor. Máte-li tedy v okolí kamarádku, která již šátek či nosítko pro své dítě používala, zkuste si jej nejdříve půjčit od ní a vyzkoušejte si, jak vám i miminku bude tato alternativa vyhovovat. Nedejte na řeči okolí. Pokud se vašemu miminku v nosítku líbit z nejrůznějších důvodů nebude, nenuťte ho a neobviňujte se z toho, že jste něco nezvládla. I dospělí mají pro klidný spánek různé potřeby. Zatímco jeden bude rád usínat v náruči partnera, jiný má rád pro odpočinek svůj vlastní prostor, v němž se mu lépe a svobodněji dýchá.

Zvažujete, jaké nosítko pro sebe a své miminko vybrat? V příštím čísle Uzlíčku a také zde na nosenideti.cz vám přiblížíme výhody i nevýhody nošení dětí v šátcích, baby-vacích a klokankách (krosničkách).
Tento článek poskytnul časopis UZLÍČEK.

AUTOR: Mgr. Iva Bílková, fyzioterapeut
LITERATURA: W. Sears, M.D., M. Sears, R.N.:THE BABY BOOK. LITTLE BROWN AND COMPANY 1993, ISBN: 0-316-77905-9, další literatura u autorky
vepsaní textu do obrázku.