Česky
Slovensky
Blog
Poslední články
Jak je to s těmi 9 měsíci uvnitř a 9 venku?
Trouba
PhDr. Kateřina Soudná
Milá maminko,
dlouhých deset lunárních měsíců jsi nosila ve svém bříšku synáčka, dcerušku. A nyní je tak dlouho očekávaný dárek na světě. Místo rad a porad se pojďme zamyslet nad zkušenostmi minulých generací, výzkumy i pohledy současnosti...
My savci
Začněme trochu zeširoka: profesor Bernhard Hassenstein z Freiburgu v Německu studoval chování různých druhů savců ve chvílích ohrožení. Na základě pozorování zvířata rozdělil do tří skupin - podle toho, jak jejich mláďata reagují v nebezpečí: první skupinu nazval "hnízdoši". Jejich typickým představitelem jsou koťata - kdo měl někdy možnost pozorovat kočku s mladými ví, že když matka odejde a někdo cizí se ke košíku s mláďaty přiblíží, koťata jakoby ztuhnou, přitulí se k sobě, nevydají ani hlásek. Stejně se chovají ptáci a všichni savci, kteří přicházejí na svět slepí a nemohoucí. Další skupinou jsou "běhavci" - jak už název napovídá, jsou to ti savci, kteří jsou schopni téměř ihned po narození následovat matku "po svých" a např. přidat se do stáda, které je v případě nebezpečí chrání. To jsou antilopy, zebry, u nás srny. Poslední skupinou jsou "nošenci". Ti se ani nepřikrčí v hnízdě, ani neutečou po svých, ale svým chováním "si zařídí", aby je jiný jedinec - dospělý - odnesl do bezpečí. Křikem ho přivolají, dovedou se k němu vztáhnout a poté se ho pevně drží, nepřekáží při útěku. Toto chování je typické pro primáty, proto je logické, že i člověk je - řečeno s profesorem Hassensteinem- někdejší nošenec. Tomuto tvrzení odpovídají i výsledky dalších výzkumů, které ukázaly, že např.: "konfigurace kyčlí novorozence a jiné znaky s největší pravděpodobností svědčí o tom, že lidské mládě nosila matka po miliony let na svém levém boku, kde se dítě mohlo celkem pohodlně "usadit" na její kyčli, přidržováno její levou rukou, přičemž pravou měla volnou k práci. Dítě se nosilo blízko matčina srdce, jehož osobitý rytmus, jak víme, děti uklidňuje. Bylo blízko prsu, čili zdroje potravy, bylo v teple atd. zkrátka, ochranu mu skýtala náruč." A závěr? Lidské mládě se v ohrožení zachraňuje kontaktem s jinými lidmi. Váže se ke svému rodu, ke svým lidem, je sociálním hned od počátku svého narození.
Tělesný kontakt a trouba
Je skutečností, že dříve se nedonošené děti dopékaly v troubě. Bylo to velmi efektivní, praktické řešení v době, kdy ještě neexistovaly inkubátory. Pro zdárný vývoj tak nedokonalého stvoření pro samostatný život jako je malý človíček se dá příměr trouby velmi dobře použít: miminko potřebuje teplo jako v troubě, přítmí jako v troubě, ticho, které sem tam přehluší zvuky přes dvířka trouby. Potřeby novorozeňátka jsou vlastně prosbou o pokračování bezpečí, které bylo tak příjemné v děloze. Krom prostředí trouby však děti potřebují již něco nového, co jim co žádná trouba neposkytne a může dát pouze lidská společnost: kontakt se jinými lidmi,vztahování se k člověku. U nedonošených dětí, které jsou umístěny v inkubátoru, se stále častěji používá "klokánkování", tj. nošení a chování dětí na břiše rodiče. Ukazuje se, že tam, kde je intenzívní medicínská péče je kombinována s klokánkováním, vývoj nedonošeného dítěte spěje rychleji ku zdraví.
Báječným prostředkem, který naplňuje všechny potřeby našich nejmenších, je mateřský šátek. Díky němu je dítě izolováno od vnějšího světa, je v teple, v přítmí, v prostředí, kde cítí dech i tep a pohyb těla maminky. V Guatemale, v Mexiku a jistě i v jiných zemích maminky děti nejen nosí v šátku, ale ještě je balí do různých loktušek a plenek tak, že dítě prakticky nevidíte pouhým okem. Miminko je tak zdárně chráněno před agresivními vlivy vnějšího prostředí - hlukem, chladem, ostrým světlem - je v takové přenosné troubě... Jistě není náhodou, že - podle očitých svědků- dětí nejvíce a nejlépe "zababušených" najdeme v hlučném Mexico City. Už víte, odkud se vzalo rčení "chovat dítě jako v bavlnce, jako ve vatě"....?
Od začátku připraveno ke komunikaci
O co víc je dítě po narození nepřipraveno na samostatný život , snad o to víc je připraveno na komunikaci s jinými lidmi. Jak? Třeba tím, že narodí se schopností rozlišovat sluchem zvuk lidské řeči - např. laskavý hlas své matky bezpečně rozezná od jiných zvuků. Když se sledoval vývoj dětí hluchoněmých rodičů ukázalo se, že jejich řeč bývá výrazně opožděná. Dítě neslyší lidskou řeč od svých nejbližších, nemůže ji tedy ani začít napodobovat. Stejně jsou na tom děti z ústavních zařízení, kde je sice zvukových podnětů - hluku dost, ale málo cílené, emočně zabarvené promluvy k jednotlivým dětem.
Dalším příkladem komunikativnosti velmi malých dětí je úsměv. Je dokázáno, že "jestliže se na někoho dítě usměje, z tisíce lidí pouze jeden dokáže úsměv neopětovat". To profesor Matějček komentuje slovy: v dětském úsměvu je nesmírná komunikační síla.
Matka a taťka
Často mluvíme o mateřských instinktech, o mateřském citu. Je jasné, že pokud maminka nosí devět měsíců dítě pod srdcem, je u obou vytvořený předpoklad k užšímu vztahu... Ale pozor! Pouhá příslušnost k ženskému pohlaví neznamená, že ženy tím automaticky získávají mateřskou kvalifikaci a naopak: příslušnost k mužskému pohlaví neznamená "mateřskou diskvalifikaci". Muži mají stejné instinktivní chování k novorozencům jako ženy, fungují tam stejné mechanismy. Je pravdou, že maminka po návratu z porodnice je pro otce "vzorem" ve svém chování k dítěti, muž přebírá její model. Je to však pouze start odkrývání toho, co je nám všem společně dáno bez rozdílu pohlaví - chránit své potomky.
Na závěr malý dovětek pro rodiče
Narození dítěte završuje partnerský vztah a zároveň je začátkem budování něčeho nového - rodiny. Při snaze být dobrými rodiči často zapomínáme na to, že zdravý vztah muže a ženy je základem pro zdárný vývoj dítěte. Pečujme s láskou nejen o své děti, ale i o svá partnerství, neboť ta jsou živnou půdou pro spokojenost celé rodiny, pro naše děti.
PhDr. Kateřina Soudná
vstup do diskuze
Podobné články
Přidejte komentář
Buďte první, kdo okomentuje "Trouba"
Pole označené hvězdičkou jsou povinná. *