Má nosící historie - 7 | NošeníDětí.cz

Blog

Poslední články

V čem se dá nosit miminko? V nosítku Manduca, v šátků nebo ještě v něčem jiném?

Má nosící historie
příběh sedmý

Náš nosící příběh začal ještě hluboko za bezdětna. Pomaličku, polehoučku. Potkala jsem občas nějakou nosící maminku a už v té době se mi to moc líbilo. Některé mi dokonce dodnes utkvěly v paměti.

Proto brzy po tom, co jsem zjistila, že jsem těhotná, jsem se začala poohlížet i po šátku. Jako první zvítězil blankytně modrý kanafas. Narodila se nám Eliška a já začala zkoušet. Byl to krásný pocit mít dítko u sebe a ještě mít volné ruce. Ale kupředu jsme se dostávali jen pomalu. Těžko se mi vázalo, nešlo dotáhnout. Naštěstí už v té době jsem měla svého šátkovacího guru - kamarádku z Brna, která svého synka šátkovala o stošest a tak měla o dost víc zkušeností. Já tou dobou byla už zakotvená v Praze, tak jsem jí aspoň mailem posílala fotky na radu.

Změna na sebe nenechala dlouho čekat a proběhl extra rychlý nákup nového tkaného šátku. Poctivě jsem s Eliškou trénovala a pomalu jsme se chystali na naši první dovolenou v Beskydech. Jenže muž se do šátku motat nechtěl a já s obavami přemýšlela, jaké to bude s kočárkem na těch lesních cestách. Navíc se v té době z Elišky začal stávat zarytý kočárkový nepřítel. Intervaly spokojeného ježdění se neúprosně zkracovaly a mě docházely nápady, jak tam Elišku zabavit. Nakonec jsem si půjčila na vyzkoušení Manducu - ta se nejdřív stala povinnou kočárkovou výbavou a nezřídka jsem se domů vracela s prázdným kočárem a spícím dítětem v nosítku. Manduca se zalíbila i muži, a tak bylo brzy rozhodnuto. Do Beskyd s námi kočárek jel jen pro jistotu a tenkrát naposled. Nošení nám vyhovovalo čím dál víc.

Nastalo zlaté nosící období. Časem jsem vyměnila náš "vozový park" (Hoppediz nahradil sametový lněný Dydimos a barevný Girasol, kanafas jsem rozstříhala a teď je z něj bezva taška, jen ta Manduca zůstala). Muž, teta a dokonce i babička si užívali nosítka, já se s šátkem naučila vázat na záda a objevovala další krásy nošení. Elišce se to moc líbilo, takže když byla krize, stačilo navázat a vyrazit na procházku nebo udělat doma nějakou práci. Taky nákupy, cestování MHD nebo vlakem, výlety cestou necestou. Časem jsme přešli i na vyšší level - odváželi jsme hromady zásilek v kočárku na poštu, mohla jsem přebírat balíky od dodavatelů s Eliškou na zádech (nebo bych ji musela nechávat samotnou o šest pater výš), vylezli jsme na několik rozhleden, prochodili pár kočárkově nedostupných míst, třeba Adršpašské skály včetně tras se žebříkama. Prostě spokojenost na všech stranách.

Teď už jsme zase v další životní etapě. Elišce jsou dva roky, běhá jako o závod a svého medvídka si nosí sama. Manducu tedy ještě na výlety bereme pro jistotu, kdyby Eliška náhodou usnula, to je nosítko k nezaplacení. Ale šátky odpočívají. Přesto naše kompletní nosící výbava zůstává pořád u nás, protože věříme, že ji ještě budeme potřebovat.

Veve

nošení miminka v šátku Girasol