MENU


 737 810 265    info@nosenideti.cz

Má nosící historie - 7

10. 05. 2012
Zkušenosti a zážitky
V čem se dá nosit miminko? V nosítku Manduca, v šátků nebo ještě v něčem jiném?

Má nosící historie
příběh sedmý

Náš nosící příběh začal ještě hluboko za bezdětna. Pomaličku, polehoučku. Potkala jsem občas nějakou nosící maminku a už v té době se mi to moc líbilo. Některé mi dokonce dodnes utkvěly v paměti.

Proto brzy po tom, co jsem zjistila, že jsem těhotná, jsem se začala poohlížet i po šátku. Jako první zvítězil blankytně modrý kanafas. Narodila se nám Eliška a já začala zkoušet. Byl to krásný pocit mít dítko u sebe a ještě mít volné ruce. Ale kupředu jsme se dostávali jen pomalu. Těžko se mi vázalo, nešlo dotáhnout. Naštěstí už v té době jsem měla svého šátkovacího guru - kamarádku z Brna, která svého synka šátkovala o stošest a tak měla o dost víc zkušeností. Já tou dobou byla už zakotvená v Praze, tak jsem jí aspoň mailem posílala fotky na radu.

Změna na sebe nenechala dlouho čekat a proběhl extra rychlý nákup nového tkaného šátku. Poctivě jsem s Eliškou trénovala a pomalu jsme se chystali na naši první dovolenou v Beskydech. Jenže muž se do šátku motat nechtěl a já s obavami přemýšlela, jaké to bude s kočárkem na těch lesních cestách. Navíc se v té době z Elišky začal stávat zarytý kočárkový nepřítel. Intervaly spokojeného ježdění se neúprosně zkracovaly a mě docházely nápady, jak tam Elišku zabavit. Nakonec jsem si půjčila na vyzkoušení Manducu - ta se nejdřív stala povinnou kočárkovou výbavou a nezřídka jsem se domů vracela s prázdným kočárem a spícím dítětem v nosítku. Manduca se zalíbila i muži, a tak bylo brzy rozhodnuto. Do Beskyd s námi kočárek jel jen pro jistotu a tenkrát naposled. Nošení nám vyhovovalo čím dál víc.   cestování s ergonomickým nosítkem
miminko v nosítku a práce   Nastalo zlaté nosící období. Časem jsem vyměnila náš "vozový park" (Hoppediz nahradil sametový lněný Dydimos a barevný Girasol, kanafas jsem rozstříhala a teď je z něj bezva taška, jen ta Manduca zůstala). Muž, teta a dokonce i babička si užívali nosítka, já se s šátkem naučila vázat na záda a objevovala další krásy nošení. Elišce se to moc líbilo, takže když byla krize, stačilo navázat a vyrazit na procházku nebo udělat doma nějakou práci. Taky nákupy, cestování MHD nebo vlakem, výlety cestou necestou. Časem jsme přešli i na vyšší level - odváželi jsme hromady zásilek v kočárku na poštu, mohla jsem přebírat balíky od dodavatelů s Eliškou na zádech (nebo bych ji musela nechávat samotnou o šest pater výš), vylezli jsme na několik rozhleden, prochodili pár kočárkově nedostupných míst, třeba Adršpašské skály včetně tras se žebříkama. Prostě spokojenost na všech stranách.
dětské nosítko pro panenky  

Teď už jsme zase v další životní etapě. Elišce jsou dva roky, běhá jako o závod a svého medvídka si nosí sama. Manducu tedy ještě na výlety bereme pro jistotu, kdyby Eliška náhodou usnula, to je nosítko k nezaplacení. Ale šátky odpočívají. Přesto naše kompletní nosící výbava zůstává pořád u nás, protože věříme, že ji ještě budeme potřebovat.


Veve

 

nošení miminka v šátku Girasol





Podobné články


Přidejte komentář

Buďte první, kdo okomentuje "Má nosící historie - 7"
Pole označené hvězdičkou jsou povinná. *



.


KOŠÍK

Váš nákupní košík je prázdný.