Česky
Slovensky
Blog
Poslední články
Šátek nebo ergonomické nosítko? Jak přesvědčit prarodiče, že je nošení vnoučků fajn.
Má nosící historie
příběh osmý
Nosíme se.
Tak a je to tady.dvě čárky na testu. Jupííí, čekám miminko ?
Můj život nabral najednou úplně jiný směr a snad přes noc se změnila většina dosud stanovených priorit. Vůbec jsem nevěděla do čeho jdu, jak bude probíhat těhotenství, co mě čeká po porodu, jak se zvládnu o to malé sluníčko postarat, zda zvládnu výchovu a mnoho dalších otázek se mi honilo hlavou. Nutno podotknout, že jsem bohužel na všechno toto rozhodování nakonec zůstala sama. Přítel se zalekl, že jsem otěhotněla hned na první pokus a zřejmě na to nebyl zdaleka tak připravený jak si myslel a při první příležitosti vzal nohy na ramena. Nicméně jsem si, i přes toto těžké období, těhotenství užívala a se synkem si stále povídala.
Už od prvních minut, kdy jsem zjistila, že jsem těhulka, jsem byla přesvědčená, že si pod srdíčkem nosím chlapečka a i jméno jsem měla ze svých dětských let už vybrané a tak mé miminko nemělo žádný "pracovní název", ale byl to rovnou Tadeášek. Tádulka byl mým novým hnacím motorem a já byla přesvědčená, že vše a i sami, hravě zvládneme.
V osmém měsíci těhotenství jsem se ještě narychlo stěhovala do nového bytu, abych bydlela alespoň blíž k mamce a tetě, kteří by mi, když by bylo nehůř, pomohli. A pak začal kolotoč příprav a nakupování výbavičky pro Tadeáše.
Hodně jsem šmejdila a hledala na internetu. Načetla jsem spoustu důležitých informací, nakoupila výbavičku, vyhlídla jsem si i moc pěkný kočárek a pak začala řešit, jak budu venčit naší rotvajleří slečinku, která u nohy chodí velice nerada a ze všeho nejradši prozkoumává okolí co nejdál ode mě. A tak jsem došla k závěru, že na tyto procházky mi bude kočár k ničemu a začala jsem na inetu hledat jiné alternativy a narazila jsem na šátek. Na různých diskuzích jsem si přečetla, že vázání složitě jenom vypadá a že to je jen otázka chvíle a po pár úvazech už to bude hračka. A tak jsem nelenila a jeden jsem si hned objednala. A pak už jen čekala na den D.
| Hned po šestinedělí jsme vyrazili na tábor, který už moje mamina pořádá více jak 30 let a tak bylo nemyslitelné, že bychom tam chyběli. Šátek samozřejmě putoval s námi, ale nějak jsem pořád neměla odvahu si do něj Tadeáška navázat. A pak přijela nečekaná návštěva. Kamarádka, která s námi dlouhá léta jezdila jako oddílová vedoucí. Přihasila si to s manželem, hafíkem a tříměsíční dceruškou nahozenou v čemsi, co se mi děsně líbilo. To cosi byla Manduca. A tak jsem strávili asi hodinku povídání o ní, v čem je dobrá, co všechno umí a ještě ten večer jsem se připojila na internet a i přes pro náš finanční rozpočet, Manducu objednala a těšila se na příjezd domů, kde na mě už bude na poště čekat. A tímto vlastně začalo naše nosící období. Manducu jsem si oblíbila natolik, že šátek putoval do škříně a kočár do kouta. Nosili jsme se pořád a všude. Doma, ve městě, na zahrádce, na výletech, na nákupech, při venčení. Oproti šátku pro mě byla výhodná proto, že nebylo nijak složité a zdlouhavá do ní Tadeáška dát. Nahodila jsem, zapnula přezky a šlo se. Jak skvělé a rychlé. |  |
Čas od času jsem vyrazila i se šátkem, ale nějak jsem se v něm necítila a tak jsem vše konzultovala s kamarádkou, ale i přes veškeré snažení jsem mu nějak moc na chuť, bohužel, nepřišla. Ale i přesto jsme ho občas vytáhli, aby se provětral.
 | Mamka z mého nošení nebyla vůbec nadšená a pořád kritizovala. Až jsme jednou vyrazili společně na výlet a já jsem jí řekla, ať si připne Manducu a vezme si Tádíčka chvilku, že si chci odpočinout a protáhnout se. To byla změna k neuvěření. Byla strašně šťastná, pořád mu hladila zádíčka a prdelku a pomalu samým štěstím plakala. Teď už je synovi 21 měsíců a už se téměř půl roku nenosíme. Táda strašně rád ťapká a ťapká o sto šest. Až mě to někdy mrzí, že už nemám to malý sluníčko, která se nosilo a krásně mě hřálo. Tento víkend jsem si to ale vynahradila. Byli jsme na horách v Jánských lázních a protože jsem zcela propadla geocachingu, vyrazili jsme po okolí, terén je tam celkem náročný a tak jsem si zase krásně zanosiila. A to s velkou radostí i přesto, že jsem zpátky na hotel chodila značně unavená.. ale šťastná. |
A doufám, že se nám podaří najít skvělého tatínka, který bude naladěn na stejnou vlnu a už teď vím, že Tadeáškův bratříček nebo sestřička bude zase nošeneček.
Tímto bych chtěla poděkovat své kamarádce a její rodince za to, že tu s námi jsou, že nás přivedli k nošení a všemu funčnímu oblečení. Děkujeme za rady, pomoc a za vše, co už pro nás udělali.
Jsme rádi, že vás máme.
Tadeášek s maminkou
Podobné články
Přidejte komentář
Buďte první, kdo okomentuje "Má nosící historie - 8"
Pole označené hvězdičkou jsou povinná. *