Česky
Slovensky
Blog
Poslední články
První dítě kočárkové. Druhé dítě částečně nošené v šátku na břiše, později už ne. No a hádejte jak u třetího? Šátek, nosítko, vak? Nebo má šanci i kočárek?
Má nosící historie
příběh devátý
Když jsem před skoro devíti lety čekala svého prvního raubíře, o nošení a ani o šátcích jsem vůbec nic netušila. A tak jsem nakoupila klasický kočar a nejstaršího Kubíka jsem v něm statečně odvozila. Je pravda, že už tenkrát jsem koketovala s možností nějakého nosítka a jedno jsem si dokonce chvilku zkoušela - bylo to nosítko Chicco. Samozřejmě mě vůbec nenadchlo, chudáčka Kubíka jsem nosila zády k sobě, daleko od těla, nosítko se nedalo stáhnout a popruhy zařezávaly. Proto jsem jej po několika pokusech odložila.
|
Pak jsem zjistila, že čekáme další přírustek. No a zde začíná má šátkařská zkušenost. Jednou mě v mateřském centru zaujal nenápadný letáček o šátkování. Jednoduchý leták s pár obrázky a internetovou adresou mě natolik uchvátil, že jsem začala malinko pátrat na internetu. A vypátrala. I když pravda, že tehdy tu ještě nebylo tolik informací ani videi jako dnes. Po narození druhého chlapečka Jarečka jsem zasedla k internetu a rozhodla se, že si nějaký šátek konečně objednám. Pravda nějaký. Neměla jsem žádné zkušenosti a nikoho v okolí, kdo by mi poradil a jelikož finanční rozpočet mladé studující rodiny byl velice napjatý, zvolila jsem nejlevnější variantu pevného šátku. Začala jsem vázat kolem třetího měsíce, jen na břichu a šátek mi ze začátku plně vyhovoval, i když jsem vázala tak nějak všelijak. Právě jsme dodělávali domeček a já běhala mezi malinko šokovanými elektrikáři s Jarečkem na břiše. Šátek jsem využívala nejvíce doma, když byl malý neklidný, venku jsem pořád běhala s kočárem. Když jsme trochu poporostli a trochu přibrali na váze, dala jsem se do šátkování na záda. A to byl kámen úrazu. Byl to boj, nekvalitní šátek, špatné vázání, nemožnost to s někým probrat a nijaká nebo spíš žádná podpora okolí, mě začala odrazovat. A tak jsem po několika nevyvedených pokusech na svoje šátkování zanevřela. A zase využívala jen kočár. I když jsem sama šátkování vzdala a Jarda byl na něj už velký, pořád mi to nedalo a na interntetu jsem pokukovala po všem co se nosících maminek týkalo. Další mimčo jsme už neplánovali. |
 |
 |
Ale člověk míní Pán Bůh mění a já jsem nečekaně otěhotněla. A bylo to, rozhodla jsem se, že své třetí mimčo budu nosit. Celé těhotenství jsem sbírala a hltala veškeré informace o šátkování, zasvěcovala manžela i blízkou rodinu a odhodlávala se zakoupit si svůj první pořádný šátek. Narodil se nám třetí kluk- Jiřík. Začala jsem vázat asi ve třech týdnech, zpočátku ještě do starého šátku. Zkoušela jsem jestli se nám to s Jiříkem zalíbí. A zalíbilo. Já začala objevovat veškeré výhody a krásy nošení miminka u sebe, ať už doma nebo při běhaní do školy a školky ze staršími kluky. A tak netrvalo dlouho a já si k ježíškovi nadělila svůj první pořádný šátek - vybrala jsem si Zaru Sand. A jsem naprosto spokojená. Na kočárek se mi práší a celou zimu jsem odnosila ve staré těhotenské bundě. Taky úspěšné bourám veškéré mylné představy o šátkování a nošení miminek. Bydlím totiž na malé vesnici, kde nikdy nikoho "takového" neviděli a tak vysvětluji, zasvěcuji a pyšně ukazuji jak je nošení užasné, pohodlné a praktické. Nejvíc mě ale těší, že už jsem byla pár maminkám inspirací a i ony se pomalinku pouští do šatkování. No a já teď s příchodem jara začinám pokukovat po dalším vázacím pomocníkovi a hlavně po nějaké pěkné nosící bundě. Jiříkovy je už půl roku a já se chystám, že začneme nosit na zádech, tak ať nám to sluší a je nám za sychravého počasí teploučko.
|
Tak to je můj příběh, příběh se šťastným šátkovacím koncem. Jsem ráda, že jsem se rozhodla jej napsat. Protože k němu chci připojit i své poděkování - Věrě za skvělý web a i všem "šátkařkám a nosnicím", které zde píší a dávají své zážitky, zkušenosti, videa a fotky. Byli jste pro mě velkou inspirací a pomocníkem, když jsem četla vaše diskuze a rady, i když nezúčastněně. A ještě díky Tobě Hani -vonzi, protože hlavně ty jsi mě nakopla, abych to nevzdala.
Díky.
S pozdravem kriglova
Podobné články
Přidejte komentář
Buďte první, kdo okomentuje "Má nosící historie - 9"
Pole označené hvězdičkou jsou povinná. *