Česky
Slovensky
Blog
Poslední články
Příroda: golfky vs šátek
Výlet do Adršpašsko-teplických skal
Horké léto, volná neděle, tatínek doma a znuděný 15-ti měsíční Pepi se dožaduje nějaké akce. Naprosto ideální příležitost na to, vyrazit někam ven.
Na rodinné poradě jsme si vzpomněli na časy randění a na procházku v Adršpašsko-Teplických skalách. Romantické upravené cestičky v krásné přírodě, vysoké stromy chrání před možná až příliš dotěrným sluníčkem, ze skal je cítit chladné vlhko… prostě nenáročný výlet na odpoledne, jako dělaný pro rodiče a malého neposedu.
Vyjížděli jsme kolem poledního, čekala nás asi hodinka cesty. Protože Pepi v šátku nespí a nevěděla jsem, jestli usne před obědem v autě, rozhodla jsem se pro jistotu a plnou výbavu: šátek, golfky, botičky a trénované svaly rodičů…
Jaký dopravní prostředek nakonec vyhraje, předznamenávala už scéna na parkovišti. Zatímco jsme rozespalého Pepiho (nakonec si opravdu denní spaní odbyl v autě) přendávali do golfek, vedle nás přestupovala z auta do šátku asi 2 měsíční spící holčička :)
Už na štěrkovém parkovišti jsem bojovala s myšlenkou nechat golfky v autě, ale vzali jsme je s sebou „pro jistotu“. Tatínek je tlačí rád a já si nebyla jistá, jestli bych Pepiho zvládla celou dobu odnosit. Překonali jsme s nimi 10 schodů a asi prvních 300 metrů. A pak se najednou upravené cestičky, na které jsme doma vzpomínali, změnily na písek, kořeny a kopečky… golfky dojely, Pepi musel po svých, nastala obvyklá výletní scéna: Pepi běží chvíli tam a chvíli zase zpátky, za ním ho chytá první z rodičů a pár kroků v závěsu druhý rodič vláčí golfky a bagáž. Ale protože se Pepiho tempo nedá vydržet dlouho, nastala pravá chvíle pro šátek. Několik vteřin zametání šátkem o zem, několik zkoumavých, pobavených a možná i vylekaných pohledů kolemjdoucích a pak už jen chvíle oddychu a konečně také klidné procházky přírodou. Golfky sice nezmizely a tatínek je stále musel vláčet, ale byly využity aspoň jako vozíček na batoh. Pepi seděl na mých zádech jako paša, zpíval, ukazoval na vše kolem a ptal se co to je. Občas došlo také na jeho oblíbené povyražení spočívající v tom, že si vybere nějakého kolemjdoucího, namíří na něj prstíkem a krásně nahlas (abychom na něj byli pyšní) zavolá: „táta“…
 | Když už jsem začínala být znavená, zase jsem Pepiho na chvíli vypustila na zem, nebo ho chvíli nesl tatínek na ramenou. Takhle jsme se střídali celou dobu ve skalách. Schody, písek nebo jiné kočárkové nástrahy nám díky šátku vůbec nevadily, mohli jsme se vydat kamkoliv. Pepi měl změnu a nenudil se, když už se na zemi začínal rozkoukávat až příliš a běhal kam neměl, šupnul do šátku a byl klid… Na tom, že golfky příště zůstanou v kufru auta, jsme se s manželem dlouho dohadovat nemuseli. Kromě toho, že jsme si nedělní dopoledne krásně užili, otestovala jsem si, že se nemusím bát a můžu se spolehnout jen na šátek i na delších výletech než je cesta na poštu, po úřadech nebo do samčy. |
Takže, pokud nevíte kam se se šátkem vydat na výlet, Adršpašsko-teplické skály doporučuji. Je tu chládek, krásná příroda, přijatelný „terén“, lavičky na přebalování na každém rohu… co víc kromě dobré nálady rodičů mimča potřebují ?
VerKa
Chcete se s námi podělit o Vás šátkový nebo vakový zážitek z výletu nebo z běžného dne?
Pošlete Váš článek, případně také fotografii na adresu info@nosenideti.cz a my jej rádi vyvěsíme.
Podobné články
Přidejte komentář
Buďte první, kdo okomentuje "Výlet do Adršpachu"
Pole označené hvězdičkou jsou povinná. *